KOSTELNÍ VĚŽ A ZVONY

ZVONY

     První zmínka o zničení zvonů na kamenické věži je z roku 1721. Hned v roce 1722 ze zbytků zvonoviny ze starých zvonů a z dobrovolných příspěvků stříbra ulil kamenický zvonař Jan Priegners zvony nové. Kronika uvádí, že zvonař si nějaké stříbro pustil do země, za což byl od Boha potrestán, že nemohl zvony ulít, pokud vinu nepřiznal. Tyto zvony zvonily na naší věži až do roku 1794, kdy ve městě shořelo 113 domů, 7 stodol, kostel i věž se všemi zvony. Bylo to prý strašné divadlo, když krov s hořícími trámy padal dolů a zvony úpěnlivými zvuky samy sobě umíráčkem zvonily. Dne 19. dubna 1800 byly na věž nové zvony vytaženy a zavěšeny a poprvé bylo jimi zvoněno 25. dubna při procesí na sv. Marka. Byly tři. Největší nesl nápis: „Tyto tři zvony z obecního nákladu r. 1799 zhotoveny jsou, za rychtáře Martina Daňka a obecních starších Karla Daňka a Josefa Lendra.“

     Za 20 let v roce 1819 o velikonocích shořelo v Kamenici 64 domů, 36 stodol, škola, radnice, kostel i věž a zvony zase spadly. Dva menší se rozbily, velký prorazil dvoje klenutí a dopadl tak šťastně, že se jen málo poškodil. Dne 30. listopadu 1821 byly zavěšeny zvony nové. Největší vážil 12 centů a měl obraz sv. Václava a Vojtěcha s nápisem: „Tento zvon byl litý od France Karla Vaňka, Jihlavského zvonaře“. Prostřední o váze 11 centů a malý o 5 centech byly přelity zvonařem Pernerem z Č. Budějovic. Umíráček byl nejstarším zvonem a při všech ohních vydržel. Zůstal vždy ležet na spodku okna. Měl nápis: „Valentin Lissák Gross mich in Prag 1733.“ V roce 1884 ale praskl a chřaptěl. Nový umíráček ulil jihlavský zvonař Bedřich Hampl. K tomuto roku se váže zápis obecního výboru z 19. srpna: „Věž kostelní je chatrná, trámy a hražení shnilé a sotva to, co před 12 lety nové bylo, obstojí. Velká báň, na jejímž krku právě nyní na novém kruhu tesaři a klempíři pracují, má úplně sešlá prkna pod plechem, celá zetlelá, plech na sobě nedrží, věž musí být pokryta novým bedněním i novým plechem. Aby se to zaplatilo, vyhlášena 10% daňová přirážka.

     V první světové válce vojenská správa zrekvírovala naše zvony. Dne 22. února 1917 byl rozbit na věži zvon největší. Byl rozbit na 83 kusů, které vážily 1331 kg. Na druhý zvon o váze 640 kg došlo 5. prosince. Ten byl svržen z věže celý. 17. prosince byl vzat i umíráček o váze 32 kg. Po válce v roce 1919 uspořádal kaplan Josef Brož sbírku, ze které dal zhotovit 2 zvony ocelové. V úterý 7. dubna 1942 byl vzat z věže největší zvon. Byl to zvon, který přečkal 1. světovou válku.

     Z popudu některých našich občanů, zejména paní Vávrové, a po příchodu děkana Václava Matějů, byla uspořádána sbírka na nové zvony. K jejich opatření vedla neobyčejně těžká a dlouhá cesta v období vlády komunistů i přes uvolnění během období Pražského jara a přes opětné utužení diskriminace náboženského života v době normalizace, osobně dojednal děkan V. Matějů ulití zvonů u paní L. Dytrychové v Brodku u Přerova. Dne 2. října 1977 byly zvony v kamenickém kostele vysvěceny a 14. prosince na věž zavěšeny.

Největší zvon váží 1200 kg a má průměr 126 cm a nese nápis: VŠICHNI SVATÍ ORODUJTE ZA NÁS. NÁKLADEM OSADNÍKŮ KAMENICE NAD LIPOU LÉTA PÁNĚ 1976 a má reliéf sv. Cyrila a Metoděje.

Druhý zvon váží 850 kg, průměr 114,5 cm, reliéf sv. Václava a nápis: SVATÝ VÁCLAVE ORODUJ ZA NÁS – VĚNUJE RODINA VÁVROVA:

Třetí zvon váží 490 kg, průměr 94 cm, reliéf sv. Ludmily a nápis: SVATÁ LUDMILO ORODUJ ZA NÁS. VĚNUJE DĚKAN VÁCLAV MATĚJU KAMENICE NAD LIPOU LÉTA PÁNĚ 1977.

Čtvrtý zvon váží 300 kg, průměr 68 cm, reliéf sv. Josefa a nápis: SVATÝ JOSEFE ORODUJ ZA NÁS NA PAMĚŤ HOSPODYNĚ A. CHROMÉ.

Zvon Všech svatých