Římskokatolická farnost Kamenice nad Lipou

Současná věž byla postavena u západního průčelí v 17. století (podle některých pramenů až 1707), čímž byl zrušen předchozí hlavní vchod a musely být vytvořeny vchody boční. V téže době byla zbořena nižší okrouhlá věž, která stála v místě dnešního vchodu na oratoř. Krov na ní shořel při požáru r. 1721, opraven a znovu shořel při požáru města 1794. Věž byla znovu obnovena a v roce 1797 na jejím vrcholu byl umístěn železný kříž. Bohužel r. 1819 shořela znovu. Byla opět opatřena novým krovem a celá pobita plechem v r. 1824.

Hodiny zhotovené hodinářem Václavem Ježovským r. 1824 odbíjely, ale neukazovaly, protože město nemělo finance na jejich dohotovení a byly proto prodány do Deštné. Nynější hodiny, darované baronem Geymüllerem byly spuštěny o půlnoci na Štědrý den 1870. Po poškození věže vichřicí byla provedena důkladná oprava a v roce 1884 instalován hromosvod. Nová krytina byla dána při opravě roku 1925. Při této opravě byla nalezena v báni věže pamětní listina, otištěna byla v tehdejších Krajinských listech. Poslední oprava věže probíhla v roce 1994, kdy byly pokryta měděným plechem.

Věž je vysoká 49,75 m, čtvercového základu o pěti patrech s úzkými střílnovitými okénky. Kříž měří 2,90 m.

První zmínka o zničení zvonů na kamenické věži je z roku 1721. Hned v roce 1722 ze zbytků zvonoviny ze starých zvonů a z dobrovolných příspěvků stříbra ulil kamenický zvonar Jan Priegners zvony nové. Kronika uvádí, že zvonar si nějaké stříbro pustil do země, za což byl od Boha potrestán, že nemohl zvony ulít, pokud vinu nepřiznal. Tyto zvony zvonily na naší věži až do roku 1794, kdy ve městě shořelo 113 domů, 7 stodol, kostel i věž se všemi zvony. Bylo to prý strašné divadlo, když krov s hořícími trámy padal dolů a zvony úpěnlivými zvuky samy sobě umíráčkem zvonily.

Dne 19. dubna 1800 byly na věž nové zvony vytaženy a zavěšeny a poprvé bylo jimi zvonéno 25. dubna při procesí na sv. Marka. Byly tři. Největší nesl nápis: „Tyto tři zvony z obecního nákladu r. 1799 zhotoveny jsou, za rychtáře Martina Daňka a obecních starších Karla Daňka a Josefa Lendra."

Za 20 let v roce 1819 o velikonocích shořelo v Kamenici 64 domů, 36 stodol, škola, radnice, kostel i věž a zvony zase spadly. Dva menší se rozbily, velký prorazil dvoje klenotu a dopadl tak šťastně, že se jen málo poškodil. Dne 30. listopadu 1821 byly zavěšeny zvony nové. Největší vážil 12 centů a měl obraz sv. Václava a Vojtěcha s nápisem: „Tento zvon byl litý od France Karla Vaňka, Jihlavského zvonaře". Prostřední o váze 11 centů a malý o 5 centech byly přelity zvonaře Pernerem z Č. Budějovic. Umíráček byl nejstarším zvonem a při všech ohních vydržel. Zůstal vždy ležet na spodku okna. Měl nápis: „Valentin Lissák Gross mich in Prag 1733." V roce 1884 ale praskl a chřaptěl. Nový umíráček ulil jihlavský zvonar Bedřich Hampl.

V první světové válce vojenská správa zrekvírovala naše zvony. Dne 22. února 1917 byl rozbit na věži zvon největší. Byl rozbit na 83 kusů, které vážily 1331 kg. Na druhý zvon o váze 640 kg došlo 5. prosince. Ten byl svržen z věže celý. 17. prosince byl vzat i umíráček o váze 32 kg. Po válce v roce 1919 uspořádal kaplan Josef Brož sbírku, ze které dal zhotovit 2 zvony ocelové. V úterý 7. dubna 1942 byl vzat z věže největší zvon. Byl to zvon, který přečkal 1. světovou válku.

Z popudu některých našich občanů, zejména paní Vávrové, a po příchodu děkana Václava Matějů, byla uspořádána sbírka na nové zvony. K jejich opatření vedla neobyčejně těžká a dlouhá cesta v období vlády komunistů i přes uvolnění během období Pražského jara a přes opětné utužení diskriminace náboženského života v době normalizace, osobně dojednal děkan V. Matějů ulití zvonů u paní L. Dytrychové v Brodku u Přerova. Dne 2. října 1977 byly zvony v kamenickém kostele vysvěceny a 14. prosince na věž zavěšeny.